START 20:00, Vstup ZDARMA
live audio:
MONOTEKKTONI / DE
Monotekktoni (Berlin)
She has released the albums "Tonfalle" (sr 005) and "How To Reduce Power Consumption To A Minimum" (sr 015). She has contributed to the series "4 Women No Cry" (Monika Enterprise) and "Berlin Insane" (Pale Music). She has intensified her cooperation with Renault Schubert and Betty la Gachette aka Film2 (Tinoc Tunez). She has toured and played and performed and performed. Now, implacable and unyielding, Monotekktoni speaks out again. "Love Your Neighbour? No, Thanks!" is out Friday, April 14, 2007.
It's heavy electronic listening and minimal music in one, it's ambient music and fat tracks, it's Slavoj Žižek in one corner and the Terminator in the other: Berlin-based artist and musician Tonia Reeh designs eleven views on the state of affairs, constructing them on a dense meshwork of floating harmonies and broken dancefloor, letting them shine with fractured beauty and great momentum. And she knows to ask the right questions. Hands up!
The furious heart. Monotekktoni will not wait. When the world around us is in flames, when things break and no one's surprised, when everyone watches and we can't look ourselves in the eyes, it's time for a firm slap or - even better - a blow straight to the face. An indifferent world keeps on turning, Monotekktoni won't. It may seem strange that this someone is alarmed, ranting and screaming about. But there's no time for euphony, for complaisance and well-tuned coolness filters. On the contrary: This is urgent! It's annoying and painful, because it's true. Monotekktoni is back as a super weapon, as the answer forestalling the question, as the eviction unit taking over your room.
Being Monotekktoni, she once more neither spares herself nor the few old machines around her. She distorts and overdrives, she charges, supercharges and ignites and lists and documents a lost world. She celebrates its decline as the decline of herself, until nothing is left but the roar and the noise, frenzy and silence. And laughter. Until nothing exists but rhythm and dance, screams and the girating body. And still: This body will be defended.
Monotekktoni will not wait. She assaults and becomes assailable, she is brutal and vulnerable, open and direct, tender and implacable. Love your neighbour? With all my heart! Though not for now, maybe.
http://www.youtube.com/watch?v=0nKwJw7YDqQ
http://www.youtube.com/watch?v=DPc3JhkJ3uM
URBANFAILURE / SK
urbanfailure[/]urbsounds.sk
~ lo fi techno thrash nazivo alebo zvukový príbeh o tom ako _ počujem system error asi ho spôsobil elektromagnetický omyl, aj ja som dnes stretol bug technológie bola to zbytočne použitá energia. Radšej nech urbanfailure skúsi dekonštrukciu hluku spolu s konštrukciou štruktúr. Moja syntéza pocitov snaha o transformáciu zažitých obrazov. Realizácia predstáv je tiež cesta použiť zvuk ako názor. TV tvoj digitálny puding hrozienka ako analógový paradox deformujúci skutočnosť? skús už nato nemyslieť, aká bude minulosť!
BASSICK / CZ
Velmi talentovaný zlínský rodák momentálně žijící v Praze se dnes směle řadí mezi českou dubstepovou elitu. V sile se představí se svým autorským setem. Originální postupy, osobitý zvuk, a hlavně BASS!!!
http://www.myspace.com/bassickroots
DJ JERICHO & MIXUS / CZ
(Audiopacientální jednotka pokorně rekonstrující přednastavené zvuky a paterny od "japonských inženýrů" pracujících pro koncern YAMAHA) Atmosférické experimenty poukazují na princip koláže, která se stává nosnou expresí. Forma je nakažena možností ON/OFF. Téma je stále obnažené, nečitelné, touha po příběhu je výrazná. Performance je na místě! (etu3:)
http://www.hucot.cz/blikbliktralala/mp3/DJ_Jericho-0015073oo.mp3
Live Video:
MOIRE Vjs / CZ
Moire je kolektiv kreativních osobností z oblastí videotvorby, hudby, performance a grafického designu. Jeho kořeny a zakladatelé pocházejí z funkcionalisticko-industriálního Zlína. Vzniklo roku 1996 jako hudební odnož tamní DIY tekno kultury. Později se MOIRE rozrostlo i o videotvůrce. Má již za sebou působení na mezinárodních výstavách Nových médií (Among others-Dortmund, Německo/ Gent, Belgie/ Mediaselect - Nagoya, Japonsko/ atd...), kde se představilo především jako tvůrce interaktivních audiovizuálních prostředí-instalací (Imprintation, Candel, The Mirror, 6:02/pendulum/), ve kterých zpravidla vytváří netradiční interface-kontroler, skrz který se návštěvník stává součástí a současně čtečkou vložené informace. Kromě vlastní produkce av performancí (Time shadows, Dnes, projekt Janus) se MOIRE Vjs podíleli svou videoimprovizací na vizuální podobě některých hudebních vystoupeních (Maraca, Bassick, Transglobal Underground, Crystal distortion, Audiotrix, Paul B, LTJ Bukem, Čankišou, 103 Coil, Burdon a dalších), tanečních parties (Break4beats/Fléda Brno, Sound headquaters/Cross Praha, Bashment in da Jungle/Zlín), koncertů soudobé hudby (ENH) nebo také na společném projektu s japonským Buto tanečníkem Ryuzem Fukuharou.
David Možný - Rahova
David Možný je umělec, který se pohybuje na poli videoartu a nových médií.
Jeho tvorba se vyznačuje precizním citem pro formální zpracování a užití digitálních médií. Účastnil se mnoha mezinárodních festivalů videoumění. Na festivalu Beat film v Hamburku v roce 2005 získal hlavní cenu poroty. Jeho videoklip Virtual Soul Waste byl zařazen – dnes již nejprestižnější – britskou produkční a uměleckou skupinou OneThatZero, do kolekce světových děl digitálních filmů za rok 2005. Poslední autorův projekt Rahova rozvíjí téma architektury a urbanismu a je strukturovaným kritickým dokumentem současnosti. Pomocí simulované 3D reality jsou jeho videa temnou, až vizionářsky zpodobněnou výpovědí o naší civilizaci.
„I think we are living in limbo. We are not living in the past, we are not living in the future; we areliving in between.“ Takto Steve McQueen charakterizuje „limbo“, které je většinou překládáno jako předpeklí – v klasické teologické terminologii prostor, kam přijdou duše těch, kteří jsou sice bez hříchu, ale neměli šanci být pokřtěni. Jde tedy o jiný výraz pro vydělení, separaci. A jedním z možných názvů videa Rahova by bylo právě limbo. Autor se zabývá tématem utopií a heterotopií (Michel Foucault ), tady tématem prostoru vyděleného mimo strukturu běžného organismu města nebo jeho provozu. „Kdy jste přestal věřit ve smysl ?“ „Za okamžik rozchodu považuji den, kdy Levi Strauss a Lacan – jeden ve vztahu k společnosti a jeden ve vztahu k podvědomí – ukázali, že ,smysl‘ je pravděpodobně jen jakýsi povrchový efekt, jakési zrcadlení, pěna, a že tím, co námi hluboce prochází, co tu bylo před námi, co nás udržuje v čase a prostoru, je systém.“ z rozhovoru s M. Foucaultem
Rahova je velké sídliště na okraji Bukurešti. Toto sídliště je fascinující při pohledu ze
satelitních snímků. Autor následně toto místo prozkoumal zblízka a zjistil, že je to tam velmi... reálné. Reálné a velké. Samozřejmě si mohl vybrat Jižní město v Praze nebo něco podobného, ale v tomhle urbanistickém celku je vše znásobenější, zřetelnější. Zde je rozpad architektonických struktur patrnější, jako by to bylo víc nahlas. Navíc název sídliště nic neznamená. David Možný používá stejnou strategií, kterou uplatňoval již v dřívějších videích. Vybírá si nějaké prostředí: v minulosti to bylo například prostředí obchodního domu nebo prostředí obývacích pokojů, tak jak je reprodukováno v časopisech o bydlení. Prostředí, které si vybírá, se snaží udržet vizuální koherenci celého filmu. Znamená to, že do celku nemíchá jiné prvky, ale používá pouze prvky z určitého daného prostředí. Udržuje tím vizualitu pohromadě. Podobným způsobem pracují designéři. Video je založeno na reálných snímcích, fotografiích takového typu, které ilustrují to, co říká o fotografii Baudrillard v dokonalém zločinu: „Každý fotografovaný objekt je stopou zanechanou po zmizení všeho ostatního“ – tj. po zmizení všech aspektů a komentářů, jako je osobní, sociální, kulturní kontext toho, co je v danou chvíli v hledáčku objektivu. Pokud se tato tenká blána „zmrazeného času“ prolomí tím, že se k ní opět nalepí čas (manipulací v počítači), tyto pohyblivé obrazy se vydají novým směrem. Začnou modelovat realitu své vlastní fikce, realitu čekárny či předpeklí. Autor si hraje s myšlenkou, že peripetie prostoru čekárny jsou natolik nestálé, že se na ně nemůžeme spolehnout.
http://underconstruction.cz/rahova.html
VILÉM NOVÁK - Breberky
Breberky jsou náhodně generované národy které soužijí v dobrém i zlém podle pravidel svých potřeb a dle náhodně vygenerovaných válek.Přizpůsobují si mapy jim vymezenému prostoru. Každých pět minut se jejich osud opakuje v nové obměně.Breberky jsou instalace která se automaticky adaptuje na místo, kam probíhá projekce. Hranice států se tak utváří díky webkameře umístěné na projektoru na hranicích skutečného prostoru, hranách, spárech či okrajích fleků na zdi či na zemi.
Národy a jejich identita jsou generovány na základě náhodnosti, vzhled jednotlivých breberek je sestaven z prvků(náhodné tělo, počet noh, pohlaví, nálada), breberky mají sadu potřeb podle nichž vyhledávají společnost nebo se jí vyhýbají, tyto potřeby jsou ale ovlivněny identitou která je vygenerována pro skupinu, alias národ.Náhodný generátor válek určuje, zda k sobě jednotlivé národy půjdou na návštěvu. A-life simulace ve veřejném prostoru.
YAEL BEN HORIN - Unwrap me hand and foot
Kreslena pocitacova animace, 5min, 2008
LUKÁŠ HÁJEK
MOIRE - Time shadows
Interaktivní videoinstalace pracující s blízkou minulostí dění v jejím prostoru.
ha2k~haak - resonance
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat